Články 9e

Pórek pochází z východního Středomoří, rostl i v Malé Asii a na Kavkaze. Oblíbený byl ve starém Egyptě, v antickém Řecku a Římě. Římané pórkem léčili záněty hrtanu. Římský císař Nero jedl velké množství pórku, aby mu zesílil hlas. Existují kultury letního a zimního pórku, také podzimního. Letní kultury rostou rychleji, zimní jsou žádanější pro mohutnější vzrůst, mrazuvzdornost a trvanlivost.

Několik zajímavostí:

1)      Pórek má všechny vlastnosti kuchyňských cibulovin, ale oproti cibuli má více bílkovin a vitaminu B, obsahuje také vitamin C, karoten a niacin.

2)      Česnekový olej v pórku obsahuje alicin, který v žaludku a střevech zasahuje proti bakteriím a kvasinkám, vyvolávajícím nadýmání, střevní koliku a průjmy. Oživuje ochablá střeva.

3)      Pórek pomáhá při zácpě, hemoroidech, revmatismu, dně, plicní tuberkulóze, ledvinových chorobách. Pomáhá při bronchitidě, osvědčil se při anémii a onemocnění jater a žlučníku. Allicin posiluje obranné síly organismu proti chřipkovým virům, léčí kožní plísně. Obsah fosforu v pórku povzbuzuje činnost mozku.

4)      Pórek přispívá ke snižování hladiny cholesterolu v krvi – týdenní kúra pórku (200 g denně) může tuto hladinu výrazně snížit.

5)      Působí účinně proti změnám v cévách způsobených stářím, projevuje se jako preventivní a tišící prostředek při chorobách žil – varixech.

6)      Mangan v pórku má vliv na metabolismus, sexualitu, barvu vlasů a pleť. Selen posiluje imunitu. Folát v pórku podporuje tvorbu krvinek, svalů, hojí rány.

7)      Je dobrým zdrojem betakarotenu a chlorofylu, a tím se řadí mezi zeleniny s protirakovinným účinkem.

8)      Čerstvý pórek musí mít pevnou konzistenci, stvol nesmí vykazovat cibulovité rozšíření, nesmí být pomačkaný, protože by začal hnít. V chladničce vydrží až týden.

Před tepelnou úpravou pórku odřízneme kořínky, odstraníme vrchní poškozené a tuhé tmavé lístky, odkrojíme kousek nad dělením a zkrátíme zelenou část. Odkrojené vyprané listy jsou vhodné do zeleninové polévky nebo vývaru. Seříznutý pórek po délce nakrojíme směrem od rozdělení listů k cibulce a důkladně vypereme pod tekoucí vodou. V těchto místech totiž často zůstává písek a hlína.

Čerpáno z knihy Moderní zdravá kuchařka Vítka Chaloupky