Články 9e

Daňový ráj je asi snem každého podnikatele, který se snaží uspět v obchodní sféře a neplatit státu tolik, kolik stát požaduje. No a ono kdo by taky chtěl. Stát nás odírá všechny stejným dílem. Některé možná víc, ale to je nepodstatné. Prostě státu platíme ohromné prachy ze všeho. Z toho že pracujeme, i že nepracujeme. Z toho že se nám v našem byznysu daří i nedaří. Nebýt nás. Stát by totiž bez nás chcípl. A to doslova.

Čím dál tím více podnikatelů a obchodníků se přesouvá a registruje se svými firmami na místech, kde daně platit nemusí a kde vše co si vydělá, zůstane jen jemu. Já chci taky. Já mít svojí společnost, tak si jí taky nechám registrovat v Monacu či jiném daňovém ráji. Vtipné na tom je to, že daňové ráje využívá dnes již tolik firem, že na jeden stát připadá víc ekonomických subjektů než samotných obyvatel. Je to k smíchu? No ano je. Země si dnes neuvědomují o kolik peněz díky svým stálým a neustálým lichvářským postupům přicházejí. Kdyby byly rozumnější, polevily by o něco, popustily obchodníkům uzdu a nechaly je lépe prosperovat, bylo by to pro všechny státy jednodušší. Neboť právě díky daňových rájům přicházejí o kvanta peněz. Ale co ti podnikatelé mají dělat? Když už se jim podaří vydělat dost peněz na to, aby svoji firmu jen taktak udrželi nad vodou, musí státu zaplatit nehorázné částky na daních.

A co teprve ti boháči? Co oni si asi mají počít? Oni si peníze vydělali svým vlastním úsilím a místo toho aby si jich užívali, tak je odvádějí státu. To je přeci ne fér. Oni přeci nemohou za svůj úspěch. Proč by měli nést následky z úspěchu? Naopak ne? Stát by je měl podporovat. Stát by jim měl dovolit, aby byli úspěšní a prosperovali a měl by jim to přát. Ne se z nich snažit sedřít kůži.