Články 9e

Řeřicha patří mezi salátovou zeleninu, která se pěstuje nejčastěji koncem zimy a začátkem jara. V tomto období konzumace řeřichy působí detoxikačně. Má pikantní až štiplavou chuť, která připomíná chuť ředkviček. A s ředkvičkami na čerstvém chlebu s máslem chutná opravdu výborně.

 

Co řeřicha obsahuje a jak působí

V řeřiše najdeme vitamin C, B1 a betakaroten. Z minerálních látek obsahuje řeřicha draslík, hořčík, vápník a železo. Všechny tyto látky působí blahodárně na psychické i fyzické zdraví člověka. Řeřicha má navíc i léčebné účinky, kterých využívali již antické národy. Řeřicha pomáhá čistit krev, zbavovat organismus škodlivých látek a zničit mikroorganismy, které v těle způsobují záněty. Řeřicha se doporučuje všem těm, kteří trpí na časté záněty močových cest. Působí preventivně i v případě, že už zánět máte. Řeřicha dále pomáhá léčit kašel a nemoci z nachlazení. Příznivě působí na naše trávení, podporuje produkci trávicích šťáv, činnost jater a žlučníku. Ulehčuje trávení těžších jídel a zabrání tak pocitu těžkosti.

Díky tomu, že obsahuje hodně vitamínu E, zvyšuje plodnost, sexuální energii a zvyšuje laktaci. Při bolestech zubů se může použít odvar z řeřichy jako ústní voda.

Podle nedávných výzkumů také víme, že snižují krevní tlak, působí jako prevence před rakovinou a posiluje imunitní systém.

 

Řeřicha v kuchyni

Nasekaná řeřicha chutná nejlépe na čerstvém pečivu s máslem nebo sýrem. Můžeme ji ale přidat třeba do salátu nebo do různých pomazánek. Hodí se do tvarohu, k vajíčku i k zelenině. Čerstvá řeřicha navíc vypadá na talíři moc krásně, takže může působit i jako dekorace. Pěkně vypadá řeřicha na velikonočním stole společně s barevnými vajíčky a kuřátky.

 

Přiblížení řeřichy

Řeřicha zahradní je jednoletá brukvovitá rostlina. Známá je už z antiky a pochází ze západní Asie a severní Afriky. Pokud roste v přírodě, může dorůst až 30 cm. Květenství má bílé s nádechem do růžové. Její semena jsou velice drobná, hnědé barvy. Vyklíčí vám už po několika dnech od zasetí.

 

Nákup řeřichy

Řeřichu seženete buď v hobbymarketu ve formě semínek nebo v supermarketu už vyrostlou. Sehnat se dá ale i v obchodech se zdravou výživou, kde často seženete i větší balení řeřichy za dobrou cenu – navíc z ekologického zemědělství.

 

Pěstování řeřichy

Řeřicha se pěstuje nejčasatěji v plastových miskách, v zemině nebo na kousku vaty. Nejjednodušší je vzít hluboký talíř či keramickou misku. Na dno naskládáte asi 4 papírové ubrousky a ty zalijete vodou. Hustě posypete řeřichovými semínky, která jsou nenáročná, takže je stačí jen denně zalévat tak, aby měla nad sebou cca milimetr až dva vody, ovšem pozor na přemokření.

 

Za týden většinou řeřicha vyroste až o 6 centimetrů, je-li udržována v pokojové teplotě a na světlém místě. Stříháme ji těsně nad semínky, praktické je nať nastříhat nebo natrhat na menší kousky.

 

Grep je ovoce, které řadíme mezi citrusy. Jeho kyselá osvěžující chuť nemusí chutnat každému, ale pokud šťávu z grepu smícháme se šťávou z pomeranče nebo mandarinky, rázem máme chutný fresh přímo nabitý vitaminy. Grapefruit je často kvůli své kyselosti přehlížen a je to velká škoda. Má totiž spoustu blahodárných účinků na náš organismus.

 

První grapefruit objevili evropští botanikové během sedmnáctého století na ostrově Barbados a pojmenovali ho citrus paradísi, což znamená rajský citrus, neboli citrus z ráje. Tehdy však tito botanici ještě netušili, jak úžasné má grep schopnosti. Strom, který grepy plodil, byl vysoký 4 – 25 metrů a kvetly na něm pronikavě vonící bílé květy. Ročně se z jednoho stromu sklidí 500 – 700 grapefruitů, což odpovídá 6 tunám těchto kulatých plodů.

 

Co najdeme v grapefruitu?

Grep obsahuje spoustu vitaminu C, vitamin B1 a také vitamin K. Jeden grep nám dodá veliké množství flavonoidů. Bohužel není grep tak populární jako jiné citrusy, protože se špatně loupe a kvůli chininu je hodně nahořklý. Svým složením ale grapefruit napomáhá zvyšovat odolnost organismu, zlepšuje krevní oběh, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a také působí proti rakovině plic, žaludku a prostaty. Abychom ale zvýšili ochranu proti vzniku rakoviny, museli bychom jíst grep často a pravidelně. Pokud budete popíjet grepovou šťávu, snížíte riziko ledvinových kamenů. Rozhodně se ale nedoporučuje jíst grep společně s cukrem. Tehdy totiž začne ve střevech proces kvašení, což se může projevit zažívacími problémy, jako je nadýmání, křeče v břiše a průjem.

 

Pokud máte chuť na sladší verzi grepu, sáhněte v obchodě po tom červeném. Tento druh grepu není tak hořký a jeho dužina je červená. Alternativou ke grepu je pomelo, které je mnohem větší, ale není tak hořké. Kdy si musíte dávat na grepy pozor? V případě, že musíte pravidelně brát nějaké léky. Grapefruit totiž snižuje činnost jaterního enzymu a tak snižuje i odbourávání léků v těle. Není proto vhodné jíst grapefruity v případě, že berete antibiotika, antidepresiva, léky na srdce nebo na snížení krevního tlaku. Také by se mu měli vyhnout ženy, které berou hormonální antikoncepci, protože tento plod její účinky tlumí.

Celer – to není jen zelenina, na kterou si vzpomeneme, až když chceme udělat svíčkovou nebo když na Vánoce chystáme bramborový salát. Celer je také koření. Sušený celer je součástí různých kořenících práškových směsí, které se používají k ochucování polévek i omáček. Užívá se sušená bulva i nať. Celerová nať je také obsažena v bylinkové soli.

 

Samozřejmě, že čerstvou celerovou nať můžeme používat i do různých pomazánek nebo salátů. Celer se doporučuje nejen k ochucování pokrmů, ale taky ke zlepšení zdraví – například k posílení nervů, k pročištění krve. Je vhodný i pro diabetiky. Ve středověku byl doporučován při dně a revmatismu. Je dobrý i dnes jako zelenin a k odkyselení organismu i pro ty, kdo mají vysoký cholesterol. Celer má odvodňovací účinky, což se dá využít při potížích s ledvinami a při vysokém krevním tlaku. Celer obsahuje vitaminy C, B1, B2, B6, B9, PP, karoten, z minerálů například draslík, hořčík, vápník, železo, sodík i trochu zinku. Celer zvyšuje prokrvení pohlavních orgánů, takže působí i jako afrodiziakum. Statečný řecký hrdina Achilles prý léčil celerem své nemocné koně.

 

Igor Chaun na otázku, co považuje za vrchol svého kulinářského umění, odpověděl: „Že jsem se naučil vařit z čehokoliv a pochopil, že jídlo nevzniká tou hlavní hmotou, ale kořením, jímž se tato hmota ochutí. Nejsem sice ortodoxní vegetarián, ale osvobodil jsem se od nutnosti vařit pomocí masa. Už i u nás máme celou škálu různých hmot (zelenina nebo rostlinná masa jako seitan nebo tofu), ze kterých je možné vyrábět fantastická jídla. Jsem schopen uvařit excelentní čínu kupříkladu z celeru. Mým kulinářským umem je to, že jsem se naučil vařit z čehokoliv a dobře kořenit…“

 

Z celeru můžeme vykouzlit i ovar. Nebudeme troškařit a vezmeme si taky pastinák  (nemáme-li, tak petržel). Očistíme je, oloupeme, ale jinak je necháme v celku. Jen pokud jsou velké, překrojíme je. Vložíme je do vroucí vody (nemusí jí být moc, vyčnívající zelenina změkne i v páře), přidáme také na čtvrtky nakrájenou cibuli, okořeníme celými kuličkami pepře a nového koření, přidáme bobkový list. Vaříme doměkka. Vyjmeme, rozdělíme na porce, tak aby každý strávník měl kousek celeru, pastináku i cibule. Posypeme strouhaným křenem, ten pokropíme vývarem a dobrým olejem, nejlépe z pšeničných klíčků, pokapeme sójovou omáčkou, přidáme hořčici a podáváme s chlebem. Takový ovar, nejenže nezvedne náš tlak, ale naopak podobně jako česnek patří mezi nejlepší rostlinné spojence proti vysokému krevnímu tlaku.

 

Z knihy: Všechno je dobré, Hanka Synková

Brokolice má více vitaminu C než pomeranč. A to není jediná přednost. Má také síru, železo… Je zelená, zelenější než cokoliv jiného, a tak je jasné, že obsahuje spoustu chlorofylu a to je taková krev rostlin. Prý čistí i tu naši krev. Brokolice se doporučuje při chorobách jater, žlučníku, žaludku a ledvin. Pomáhá též při prevenci i léčbě rakovin, zejména při rakovině plic, prostaty, děložního čípku a prsu. Už mnoho let ji doporučuje i MUDr. Vlastislav Páca z Příbrami.

 

Protirakovinné účinky má prý i díky dobře využitelnému selenu a také díky indolům, které ovlivňují metabolismus hormonu estrogenu. Je praktické vařit ji jen tak v páře – uchová si barvu i chuť a navíc je to velmi rychlá příprava. Když křížaté zeleniny (to je kromě brokolice třeba i kapusta, zelí, tuřín, vodnice, květák…) vaříme ve vodě, vylouhuje se tam polovina indolů, pomocníků v boji proti rakovině. No a my tu vodu pak i s těmi pomocníky vylejeme… Brokolice ve srovnání s květákem méně nadýmá a není prý tak náchylná přijímat dusičnany. Máte-li málo železa, nezatěžujte se železným šrotem z lékárny, ale dejte si brokolici. Máte-li náběh na oční zákal, dejte si ji taky, protože obsahuje lutein a ten je na oči specialista. Žádá-li si vaše tělo vápník, sáhněte po brokolici. Na výživářské konferenci v roce 2004 v Teplicích zaznělo, že vstřebatelnost vápníku z mléka je 32%, zatímco z brokolice 60%! Leze-li na vás rýma, chřipka, dejte si pro změnu brokolici. Má hodně vitaminu C. N a máte-li vysoký krevní tlak, hádejte, co vám doporučíme? Samozřejmě opět brokolici. Ta obsahuje také hodně draslíku, který krevní tlak umí snížit. Brokolice obsahuje sulforafan. To je takový rafan na rakovinu. Aspoň se to tak jeví na vědeckých pracovištích. Možná, že se dočkáme opět nějakých kapslí, co se špatně polykají a stojí hromadu peněz. Proč ne, když někomu zachrání život. Já bych ale byla spíš pro prevenci a pro pochutnání. Dopřávejme si celou brokolici, pochutnejme si a buďme zdraví.

 

Čerpáno z knihy Všechno je dobré od Hanky Synkové

Pórek pochází z východního Středomoří, rostl i v Malé Asii a na Kavkaze. Oblíbený byl ve starém Egyptě, v antickém Řecku a Římě. Římané pórkem léčili záněty hrtanu. Římský císař Nero jedl velké množství pórku, aby mu zesílil hlas. Existují kultury letního a zimního pórku, také podzimního. Letní kultury rostou rychleji, zimní jsou žádanější pro mohutnější vzrůst, mrazuvzdornost a trvanlivost.

 

Několik zajímavostí:

1)      Pórek má všechny vlastnosti kuchyňských cibulovin, ale oproti cibuli má více bílkovin a vitaminu B, obsahuje také vitamin C, karoten a niacin.

2)      Česnekový olej v pórku obsahuje alicin, který v žaludku a střevech zasahuje proti bakteriím a kvasinkám, vyvolávajícím nadýmání, střevní koliku a průjmy. Oživuje ochablá střeva.

3)      Pórek pomáhá při zácpě, hemoroidech, revmatismu, dně, plicní tuberkulóze, ledvinových chorobách. Pomáhá při bronchitidě, osvědčil se při anémii a onemocnění jater a žlučníku. Allicin posiluje obranné síly organismu proti chřipkovým virům, léčí kožní plísně. Obsah fosforu v pórku povzbuzuje činnost mozku.

4)      Pórek přispívá ke snižování hladiny cholesterolu v krvi – týdenní kúra pórku (200 g denně) může tuto hladinu výrazně snížit.

5)      Působí účinně proti změnám v cévách způsobených stářím, projevuje se jako preventivní a tišící prostředek při chorobách žil – varixech.

6)      Mangan v pórku má vliv na metabolismus, sexualitu, barvu vlasů a pleť. Selen posiluje imunitu. Folát v pórku podporuje tvorbu krvinek, svalů, hojí rány.

7)      Je dobrým zdrojem betakarotenu a chlorofylu, a tím se řadí mezi zeleniny s protirakovinným účinkem.

8)      Čerstvý pórek musí mít pevnou konzistenci, stvol nesmí vykazovat cibulovité rozšíření, nesmí být pomačkaný, protože by začal hnít. V chladničce vydrží až týden.

 

Před tepelnou úpravou pórku odřízneme kořínky, odstraníme vrchní poškozené a tuhé tmavé lístky, odkrojíme kousek nad dělením a zkrátíme zelenou část. Odkrojené vyprané listy jsou vhodné do zeleninové polévky nebo vývaru. Seříznutý pórek po délce nakrojíme směrem od rozdělení listů k cibulce a důkladně vypereme pod tekoucí vodou. V těchto místech totiž často zůstává písek a hlína.

 

Čerpáno z knihy Moderní zdravá kuchařka Vítka Chaloupky

Cibule je nedílnou součástí naší potravy po celá staletí. Původem pochází ze střední Asie, kde se začala pěstovat v průběhu 3. tisíciletí před Kristem. Odtud se dostala na Dálný Východ a nakonec také do Středomoří. Postupem času se díky veliké oblibě rozšířila do zbytku světa. V současné době existuje spousta odrůd cibule. Od bílé a žluté až po červenou. Cibule je výborným základem pokrmů a také velmi zdravou surovinou.

 

Cibule dosahuje v době růstu až půl metru. Její listy jsou sytě zelené, duté a mají charakteristickou cibulovou vůni. Sklízí se v létě, tedy v červenci a srpnu. Uskladňuje se na suchém a chladném místě, kde vydrží několik měsíců. Cibule obsahuje veliké množství vitaminu C, vitamin B1, B2, E a A. Vitaminy skupiny B mají skvělý vliv na nervovou soustavu a duševní stav člověka. V sušené cibuli najdeme vitaminů B dokonce více než v té syrové. Cibule obsahuje také bílkoviny, draslík, sodík, vápník, hořčík, mangan, měď, železo, zinek, síru, jód, chlór, křemík a fosfor. Co se týče stopových prvků, cibule se rozhodně nemá za co stydět.

 

Cibule je od pradávna součástí lidového léčitelství. Je močopudná a tak slouží k odvodnění organismu při chorobách ledvin a močového měchýře. Po celá staletí je užívána jako prostředek proti vodnatelnosti. Při nachlazení a bolestech v krku se doporučuje cibulový sirup. Stačí nakrájet cibule na kousky, posypat cukrem a nechat pár hodin vypustit vodu. Vzniklá cibulová šťáva s cukrem se užívá po lžičkách. Tento lék je zejména vhodný pro děti. Ve Francii je velice oblíbená cibulačka, která je zde často užívána při kocovině. Pravidelná konzumace cibule prospívá kůži a nehtům (je to díky obsahu zinku, křemíku a síry). Látky v cibuli pomáhají bojovat proti vzniku krevních sraženin. Cibule má vynikající vliv na trávicí soustavu, protože posiluje střeva a dává dohromady mikroflóru střev. Zlepšuje trávení potravy ve střevech a také zvedá chuť k jídlu. Je tedy vhodná i při nechutenství.

Švestky jsou oblíbeným ovocem většiny z nás. Dokážou zpříjemnit konec léta, uspokojit chuť na něco dobrého i dostat do těla výživné látky. Švestky jsou nejzdravější jen tak syrové, ale chutnají i v koláči nebo jako náplň do kynutých knedlíků.

 

Určitě jste ochutnali i švestkový kompot, džem nebo pálenku ze švestek. Toto ovoce je výborné pro různé diety i k udržení štíhlé linie. Neměli by zkrátka chybět v jídelníčku nikoho z nás. Navíc je mnoho druhů švestek, je tedy z čeho vybírat. Existuje jich dnes více než 2 tisíce druhů ve světě.

 

Švestky byly považovány za velice výživné již v době starého Egypta. Našly se například jako zásoba jídla v hrobkách starých Egypťanů. Ti je dávali do hrobek proto, aby mrtvý netrpěl hlady. Sušené švestky se skladovaly jako sladká zásoba energie nejen pro mrtvé, ale i pro dlouhé karavany obchodníků, kteří putovali také několik týdnů vyprahlou pouští v rozpáleném písku za obchodem.

 

Švestky obsahují velmi málo kalorií, ale zato vysoké procento vody. Švestky tak snadno utiší hlad a jsou vynikající volbou při redukční dietě. Jedna sklenice švestkové šťávy zaručeně probudí k činnosti naše střeva. Je to vlákninou, kterou obsahují. Kromě vody, která je ve švestkách zastoupena opravdu ve velkém množství, obsahují ještě další důležité látky, které mají velice příznivý vliv na náš organismus. Jednou z těchto látek jsou antokyany, které jsou součástí přírodního barviva, které dává švestkám specifický vzhled. Tato látka chrání před vznikem rakoviny i před infarktem. Antokyany jsou obsaženy také v černém a červeném rybízu, borůvkách a v červeném zelí.

 

Co ještě švestky obsahují:

• Vitamin A
• Vitaminy skupiny B – mají příznivý účinek na imunitní systém
• Rutin – snižuje krevní tlak
• Kvercetin
• Vápník
• Zinek
• Draslík
• Hořčík
• Fosfor

Okurkový salát s avokádem

Suroviny:

1 salátová okurka

1 zralé avokádo

Kus ledového salátu

Čerstvý kopr

2 lžíce olivového oleje

1 lžíce citrónové šťávy

Špetka mletého pepře

Špetka soli

Špetka cukru

 

Postup:

Okurku omyjeme a nakrájíme na tenká kolečka. Z avokáda vydlabeme pecku a vyjmeme dužinu, kterou pokrájíme na malé kousky. Ledový salát jednoduše roztrháme na kousky. Okurku s avokádem a ledovým salátem vložíme do mísy a promícháme společně s nasekaným čerstvým koprem. Pak si připravíme zálivku z oleje, citrónové šťávy, soli, pepře a cukru. Přelijeme jí salát a podáváme.

 

Okurkové smoothie

Suroviny:
1 salátová okurka

1 zralé avokádo

2 kelímky řeckého jogurtu

Šťáva z jedné limetky

Sůl

Pepř

 

Postup:

Okurku omyjeme a nakrájíme na větší kousky. Z avokáda vyjmeme pecku a vydlabeme dužinu. Okurku, avokádo i bílý jogurt dáme do mixéru. Přilijeme i limetkovou šťávu a rozmixujeme do hladka. Nakonec dochutíme solí a pepřem. Smoothie se podává vychlazené.

 

Studená okurková polévka

Suroviny:

1 salátová okurka

4 stroužky česneku

50 ml olivového oleje

Čerstvý kopr

Sůl

3 lžíce nasekaných vlašských ořechů

0, 5 acidofilního mléka

2 bílé jogurty

Citrónová šťáva

Zelená petrželka

Několik vyloupaných vlašských ořechů

 

Postup:

Salátovou okurku omyjeme a neoloupanou nastrouháme na hrubém struhadle. Česnek utřeme se solí a spolu s nasekanými vlašskými ořechy dáme do mísy. Za stálého míchání přidáme olivový olej. Pak vmícháme i nastrouhanou okurku, nasekaný čerstvý kopr, zelenou petrželku, acidofilní mléko a oba jogurty. Podle chuti pak dochutíme citrónovou šťávou. Necháme vychladit a před podáváním zdobíme nasekanými vlašskými ořechy.

Meruňky jsou velice oblíbeným druhem ovoce, které máme neomylně spjaté s létem a teplým počasím. Meruňky obsahují spoustu vitaminů a minerálů a dokážou působit preventivně proti mnoha chorobám.

 

Meruňky patří mezi peckovice. Pěstují se v teplých oblastech a to zejména na jižní Moravě. Tyto oranžové plody kulovitého tvaru s jemně sametovou slupkou mají v průměru 3 – 5 m. Dužina meruněk je sladká a šťavnatá. Meruňky obsahují hodně provitaminu A, který působí proti vzniku rakoviny. Také snižují hladinu cholesterolu v krvi, posilují celkovou imunitu a dokážou zlepšit náladu, odstranit stres a napětí. Obsah vitaminů skupiny B má příznivý vliv na vlasy, nehty, pleť a kůži. Jelikož obsahují meruňky málo kalorií, jsou vhodné i pro redukční dietu.

 

Pokud si meruňky sami nepěstujete na zahrádce, dejte si při jejich nákupu pozor. Nejlepší je meruňky kupovat přímo od pěstitelů nebo na trzích. Pokud jdete nakupovat do supermarketu, raději vyhledávejte tuzemské meruňky. Ty z dovozu jsou totiž často bez chuti a typické vůně. Vybírejte si meruňky zralé, ale ne zase přezrálé. Ty potom často rychle hnijí. Pokud chcete zavařovat, berte ty méně zralé. Pokud naopak chcete dělat marmeládu, vyberte si zralejší plody.

 

Nejlepší je meruňky jíst syrové, protože máme zaručeno, že obsahují maximum výživných látek. Pokud se vám meruněk urodí na zahrádce víc, můžeme z nich připravit chutné džemy, marmelády, kompoty, šťávy nebo džusy. Oblíbené jsou i zmrzliny, koláče, záviny a bublaniny. Meruňky se hodí dokonce i jako příloha k masu. Uchovávejte je vždy v suchu a chladu.

 

Meruňkový nákyp

Suroviny:

¾ l mléka

500 g másla

500 g cukru

200 g rýže

800 g cukru

3 žloutky

Citrónová kůra

Vanilka

Sníh ze 3 bílků

Meruňky

 

Postup:

Do vařícího mléka přidáme máslo, cukr a rýži, kterou uvaříme doměkka. Kaši necháme vychladnout. Máslo utřeme s cukrem a žloutky do pěny, přidáme citrónovou kůru a vanilku, vychladlou kaši a sníh z bílků. Při vmíchávání sněhu přidáme i meruňky pokrájené na kousky. Nákyp pečeme v troubě hodinu.

Paprika je výborným zdrojem živin a vhodnou potravinou pro hubnoucí jedince. Nemusíte však nutně držet dietu, abyste si lahodnou papriku mohla vychutnat. Jelikož existuje několik různých druhů této zeleniny, můžete si pokaždé vykouzlit jiné lahodné jídlo, kterým potěšíte své chuťové pohárky.

 

Výhodou je, že na papriku narazíte v obchodech po celý rok. V paprice najdete hodně vody, vlákniny, vitaminů, minerálů, ale také antioxidantů, které jsou pro naše tělo velmi důležité. Paprika obsahuje hodně provitaminu A, přičemž nejvíce ho najdete v té červené paprice. Vitamin A je důležitý pro náš zrak, ale také pro kůži, kterou chrání zejména v sezóně opalování. Ovšem pozor! Nezastupuje krém na opalování! Pokud si dáte jeden šálek pokrájené červené papriky denně, máte zajištěnou doporučenou denní dávku tohoto vitaminu. U všech ostatních paprik zase při stejném množství zajistíte doporučenou denní dávku vitaminu C. Paprika je mimo jiné také zdrojem kyseliny listové, která je potřebná pro tvorbu červených krvinek. Hodně důležitá je kyselina listová pro těhotné ženy. Je to z toho důvodu, že pomáhá předcházet vrozeným vadám plodu. Paprika je prý dobrá i v prevenci rakoviny tlustého střeva.

 

Červená paprika je nejzdravější nejen kvůli obsahu betakarotenu, ale také díky lykopenu. Lykopen dokáže bojovat s nebezpečnými volnými radikály, které se dostávají do našeho těla. Prý působí i jako prevence některých druhů rakoviny, a to zejména prostaty a vaječníků. Paprika obecně obsahuje hodně draslíku, který je důležitý pro správné hospodaření s vodou a minerály. Také zlepšuje činnost svalů a upravuje krevní tlak. Vláknina obsažená v paprice zase pomáhá s trávením a vysokým cholesterolem.

 

Samostatnou kapitolou je kapsaicin, který najdete zejména v chilli papričkách, protože způsobuje právě pálivost papriky. Čím více paprika štípe, tím více kapsaicinu obsahuje. Kapsaicin je důležitým antioxidantem a pomáhá také při spalování tuků. Paprika má pouze 30 – 40 kalorií, takže nezatíží, může si jí dovolit každý a díky vláknině navíc skvěle zasytí. Paprika se hodí skvěle do různých zeleninových salátů.